Zbraně, ochrana těla a organizace vojska tak, jak je družina rekonstruuje pro první polovinu čtrnáctého století.
Tupé a drtivé zbraně — kyje, dřevěné sochory i palcáty — patřily k běžné výbavě bojovníka. Kromě palcátu šlo o zbraně levné na výrobu: pevná větev nebo tyč je snadno dostupná a stačí ji jen uříznout a lehce opracovat, aby se lépe držela v ruce, případně ji doplnit kováním pro větší účinnost.
Na počátku čtrnáctého století se štíty oproti dřívějším dobám postupně zmenšovaly a mandlový tvar štítu se z výbavy zcela vytratil. Dobové iluminace nejčastěji zobrazují jízdu s kulato-trojúhelníkovými štíty, výjimečně i oválnými. Lehká pěchota nejčastěji nosila malé pěstní štítky, lichoběžníkové nebo trojúhelníkové štíty — obvykle o něco větší než ty jezdecké.
Vojsko čtrnáctého století stálo na kombinaci šlechtické jízdy povolávané v rámci lenní hotovosti a najaté pěchoty. Tuto podstránku doplňte konkrétním popisem toho, jak organizaci vojska rekonstruuje samotná družina — počty, hodnosti, výcvik.