Stejně jako dříve byla i ve 14. století základem oblečení tunika, která existovala ve dvou variantách a to spodní a svrchní. Staročeský výraz pro tuto část oblečení s jistotou nevíme, objevuje se název suckenie nebo suckně, ale patrně se tak označoval i jiný typ oblečení. Jelikož byla střední Evropa do jisté míry ovlivněna francouzskou módou, objevují se i v latinských textech většinou označení z francouzštiny a to cotte a surcotte.

Pánské a dámské cotte; foto Pořešín

V první třetině 14. stol. započala éra zkracování, která s trochou nadsázky vyvrcholila o sto padesát let později téměř dnešním pánským standardem – kalhotami a košilí. Počátek 14. století je ale stále ještě konzervativnější a pánové nosí košile až ke kotníkům, ti odvážnější v délce pod kolena. Módní jsou štíhlé rukávy na předloktí a aby se cotte dalo obléct, je zde potřeba zapínání na knoflíčky. Prostý oděv ale přetrvává bez těchto módních vlivů a zůstává především praktickým.

Maciejowski bible polovina 13.století

Dámské cotte je dlouhé až na zem, rozšířené klíny pro lepší pohodlí při chůzi i jízdě. Střih ještě stále není moc vypasovaný, ale rukávy se nosí úzké stejně jako u pánů. Výstřihy se začínají prohlubovat, ale v roce 1320 je tento trend stále ještě téměř nepatrný.

Protože jde o nejzákladnější vrstvy oděvu každého člověka, šila se cotte do různého počasí, lněná i vlněná, zdobná hedvábná pro movité. Svrchní i spodní cotte se zdobily úměrně s movitostí majitele. Běžné byly drobné výšivky, lemy v kontrastní barvě, karetkové pásky. V případě prostého oděvu mohlo jít o jednoduchou vlněnou výšivku krku, u šlechty o bohatou hedvábnou či vlněnou výšivku s perličkami nebo korálky.

Běžné cotte; foto Pořešín