Přibližně od 10. století začíná v našich krajinách složitý proces majetkových a mocenských přesunů. V této době přestává vesnice fungovat jako rodový dvorec, jak tomu bylo v době slovanské, ale začíná se vyvíjet feudální systém, který zůstává v platnosti po celý středověk.
Převážnou část pozemků tzv. dominikál vlastní feudální pán a menší část tzv. rustikál je pronajímán poddaným za poplatky a pracovní povinnost na panském. Z tohoto důvodu je středověká vesnice vázána na feudální sídlo – hradiště, později tvrz či hrad nebo také kostel. Charakter vsi udává také uspořádání domů v rámci území – nejčastější bylo uspořádání ulicové a návesní; s těmito typy uspořádání vsí se setkáváme dodnes.

Vazba vesnice na feudální sídlo

Návesová dispozice vesnice

Přesnou podobu raně středověkého vesnického domu nemůžeme s jistotou určit s ohledem na trvanlivost materiálů, ze kterých byly tyto domy převážně stavěny, ale existují teorie vycházející z archeologických vykopávek a dobových vyobrazení. Stěny staveb byly pravděpodobně roubené nebo z kůlových konstrukcí vyplétaných proutím a vymazaných hlínou. Převážně sedlové střechy byly tvořeny rovněž kůlovou konstrukcí a byly kryté slámou (došky) či šindelem.
Jednalo se o jedinou malou místnost (3x3 až 4x4 m) s topeništěm v rohu, odvod kouře byl zajišťován otvory ve štítech domu (tzv. dýmná jizba). Podlahy byly hliněné. V raném středověku nemluvíme o domech, ve kterých žilo domácí zvířectvo s lidmi v jednom objektu. Stáje a chlévy byly umisťovány samostatně na pozemku a hospodářský celek byl oplocen samostatně.
S počátkem 13. století začíná v Evropě proces tzv. kolonizace, která přináší bleskový rozvoj vesnic a sídel celkově. Obydlují se dosud nedotčená území jako jsou jihočeské pánve, podkrkonoší nebo východní Čechy. Kolonizační výstavbu řídit po domluvě s feudálem tzv. lokátor (u nás často Němci či Vlámové) – jeho prací bylo rozměřit území na vybrané parcely (lány), které byly umisťovány kolmo na ústřední komunikaci. Tímto způsobem vznikl nový typ vesnic - lánové vsi nemají náves a táhnou se podél cesty podobně jako ulicové a vždy pás pozemku za domem náleží onomu domu. Lán nebyl striktní plošnou jednotkou, ale lišil se místo od místa dosti razantním způsobem (5-25 ha).

Lánovka

Stále oblíbené byly ale i návesní typy urbanizace a náves se transformovala do pravidelných tvarů jako obdélník, kruh či ovál. Lánový systém ale zůstal zachován -těsně za domem se nacházel malý sad, pole (úhor) a les. Toto schéma mělo různé varianty v návaznosti na vodní toky nebo nevhodný terén. Obdělávané půdy bylo na dnešní poměry ale stále málo – v 9. stol. 10%, ve 12. stol asi 15% a ve 14.stol asi 30% krajiny.
Venkovský dům vrcholného středověku značně pokročil ve své vybavenosti, avšak konstrukce se téměř nezměnily. Jednopokojové domy nahradila trojdílná dispozice – vstupní síň, jizba, komora. V jizbě se nacházela pec a ohniště pro přípravu jídel, kouř se stále odváděl půdním prostorem (dýmná jizba), později se začaly objevovat dýmníky – předchůdce komína. Přesto se dýmné jizby zachovaly v odlehlých oblastech až do 18. století. Komora byla určena ke skladování zásob, mnohdy byla dvoupatrová řešená jako polozemnice.

Trojdílná dispozice

K obydlím na venkově byla přidružena i hospodářská vybavenost. Skot byl pravděpodobně uvazován v jednoduchých chlévech, které stály odděleně od obydlí člověka. Prasata byla částečně divoká a chovala se v ohradách, drobně zvířectvo volně pobíhalo po pozemku. Obilí bylo uskladněno v tzv. oborozích, což byla zastřešená ohrada. Stodoly jaké známe dnes, se vyvinuly až po husitských válkách.

STAVEBNÍ MATERIÁL
Materiál používaný pro stavbu prostých obydlí byl výhradně přírodní a především snadno dostupný v nejbližším okolí.
Sláma
Nejčastější byla sláma žitná, která byla odpadem z polí. Užitá byla především na stčechách (volně ložená, došky) a jako plnivo do hliněných výmazů. Výhodou slámy je její dostupnost a nízká hmotnost, nevýhodou krátká trvanlivost a hořlavost.
Hlína
Hlína se používala především výmazům stěn a jako krycí vrstva podlah, pálené výrobky jako střešní tašky pro vesnické domy nebyly dostupné.
Dřevo
Využívalo se jehličnatého i listnatého dřeva. Z jehličnatého především smrk a jedle, ale i borovice a modřín. Z listnatého dřeva především dub. Bylo především využíváno pro nosné konstrukce pro roubené i vyplétané stěny, krovy i jako střešní krytina (šindel).