Jiřík se narodil jako druhý syn do rodiny šafáře Hnězda, který byl ve službách pánů z Michalovic. Jiříkova rodina žila ve vesnici pod hradem a jejich dům stál nedaleko dřevěné tvrze, v níž sídlil vlastník vesnice Bruno a jeho rodina.

Na jaře roku 1290 se dohodl Jan z Michalovic s Brunem na odkoupení rozestavěného hradu. Pro Jana neměl tento hrad význam, protože byl daleko od jeho domova v severních Čechách. Bruno začal s dostavbou hradu a současně také s rozvojem vesnice. První novou stavbou jenž vyrostla, byl mlýn na potoce. Dále se uvažovalo i o stavbě kaple. Pro zvýšení přestiže a také proto, že na bohoslužby se muselo chodit do sousední vsi Blanice do kostela Svatého Jiljí, kde působil kněz Hermann. Jiřík k Hermanovi velmi přilnul, rád poslouchal jeho vyprávění o životě mnichů v klášteře a toužil se do něj také jednou podívat. Od Hermana se také naučil číst a psát.

Psal se rok 1299 a vsí běžel mladík přímo z hradu a volal: "Je to kluk". Brunovi se narodil první syn pojmenovaný Přibyslav. O rok později se narodil Werner a o další tři léta Racek. Plynula léta. Jiříka otec zemřel a nejstarší bratr převzal jeho řemeslo a povinnosti, ani Jiřík však nepřišel zkrátka.Stal se pomocníkem při lokátorské činosti vitějovických pánů. Jeho prvním velkým úkolem bylo zajistit dodávky materiálu pro nově budovanou obec na Zlatém potoce zvanou Frantoli . Dodávky přicházely včas a vesnice rychle rostla. Nešťastnou náhodou, možná však i záměrně, stála nová ves na pozemcích kláštera Zlatá Koruna. V nastalém soudním sporu se pak za přispění Bavora III. ze Strakonic dohodli Přibyslav, Werner a malý Racek se Zlatokorunským klášterem, v čele s opatem Teodorikem o tom, že vesnice náleží klášteru, avšak bratři ji budou využívat do konce jejich věků. Na podzim v roce 1317 přijel Bavor III. na Vitějovický hrad s nabídkou, kterou nemohli bratři odmítnout. Pod nátlakem museli vyměnit jejich rozestavěný hrad za měnší hrádek Pořešín, východně od jejich panství. Listina pak byla čtena poddaným v kostele v Blanici.

Při stěhování pánů i poddaných jel Jiřík s Přibyslavem s malou družinou v předvoji. Když překračovali u Zlaté Koruny brod, splašil se pod Jiřím kůň a ten spadl a udeřil se hlavou o kámen. Poté co se probral, ležel na lůžku v klášterním špitále a smál se na něj bezzubý mnich. Jelikož nebyl schopen cesty, zůstal v klášteře celý měsíc. Pozoroval mnichy při práci a modlitbách. A tehdy vyslovil přání odebrat se jednou do Zlatokorunského kláštera natrvalo.

Při návratu na Pořešín již na něj čekali bratři, nyní již psaní z Pořešína. Hrad byl pro tři bratry až příliš malý. Werner se odebral na Osovský dvůr. Přibyslav se usadil na Pořešíně a začal s jeho přestavbou. Nemohl se rozhodnout jinak, než že pověří právě Jiříka šafářem na Pořešíně a zásobením staveniště materiálem i potravinami. K tomuto účelu dostal Jiřík k dispozici statek U Tří lip ve vsi Dlouhá a usedlost v Rozpoutí. Výstavba probíhala dobře, ale byla přerušena pohřbem - Bavora III. ze Strakonic . Po smrti Bavora přestávají mít strakoničtí vliv na panství Pořešín a díky vdově Markétě se Přibyslav a Werner zavazují sloužit panu Jindřichovi z Rožmberka. V roce 1320 se Přibyslav stává purkrabím na hradě Krumlově a bere se za ženu Zdislavu, dceru pana Jindřicha. Při oslavách zásnub pak Jiřík dostává listinu, v níže je zbaven povinnosti robotovat a jemu jako odúmrť darován statek U Tří lip ve vsi Dlouhá.