Když se páni z Pořešína vraceli z návštěvy pana Petra z Rožmberka, narazili na osamělý statek, který lehl popelem. Nedaleko trosek opuštěného domu ležela v trávě asi půlroční holčička. Paní Zdislava se k dítku naklonila a se zájmem malou holčičku pozorovala. Zadívala se do upřímné tvářičky a překvapila ji síla stisku dívčiny pěstičky, která sevřela její prst. Paní Zdislava se otočila na svého muže a přemlouvala ho, aby vzali holčičku na svůj hrad. Pan Přibyslav po chvilce souhlasil a předal holčičku do péče svého doprovodu.

Celá družina se vydala do nejbližší vesnice, aby zjistili, co se na osamělém statku stalo. Lidé jim pověděli, že rodiče holčičky zahynuli při snaze zachránit svůj dům před požárem. Když ale lidé z vesnice přispěchali na vzdálený statek, našli jen mrtvého statkáře a jeho ženu. Po jejich dcerce jako by se ale slehla zem. Nikdo ovšem nevěděl, jak se znovu nalezená holčička jmenuje, a protože ten den bylo svaté Kateřiny, holčička dostala jméno podle statečné ženy, která hájila svou víru. A tak se z malé Kateřiny stala schovanka pánů z Pořešína.

Kateřina vyrůstala v hradní kuchyni, kde byla vždy k ruce kuchařům. Ve volném čase se sblížila s Jakubem, který byl zrovna na službě u svého strýce Jiříka. Díky tomuto přátelství se Kateřina naučila zacházet s prakem a lukem. Střílení z luku ji baví a díky její ochotě pomoci při každé práci ji pan Přibyslav za odměnu párkrát vzal na loveckou výpravu, kterou pořádá pro členy své družiny.

Nyní Kateřina doprovází svého pána a stará se, aby jeho družina nepomřela žízní v parných letních dnech. Dospěla a stala se z ní dívka na vdávání. Pan Přibyslav okamžitě využívá příležitosti a začíná přemýšlet o výhodném provdání své schovanky.