Nejdokonalejší ochranou, jenž si mohl bojovník opatřit, byla kroužková zbroj. První zmínky o kroužkových zbrojích pocházejí  z doby Římské říše, kdy je užívali galské a germánské kmeny, od kterých je následně přebrala i vojska samotného impéria. S pádem Západořímské říše v roce 476 n.l. však technologie výroby i využití v západní Evropě z neznámých důvodů upadá. Kroužkové zbroje však přetrvávají v oblasti Byzantské říše a v arabských zemích.  Díky obchodním stykům se západní Evropou se pak kroužkové zbroje znovu rozšiřují po celé Evropě. Zpočátku se jedná o čistý import, ale s rozvojem řemesla dochází k obnovení technologie výroby brnění v celé západní Evropě.

Nejstarší kompletní dochovaná zbroj na našem území je tzv. zbroj svatého Václava. Jedná se pravděpodobně o import, avšak dle úvahy PhDr. Třeštíka by mohla v 10. století, kdy Václav žil, být tato zbroj již domácí produkce.  Vychází přitom z nálezů z oblasti Velké Moravy.

Nákladnost této výstroje byla mezi 10. a 12. stoletím velmi vysoká, takže si jí mohl dovolit jen bohatý feudál a jeho nejbližší družina. S řemeslným rozvojem výroby se však stává kroužková zbroj dostupnější širšímu spektru bojovníků  a během 13. století je pak již jakýmsi standardem těžkooděné jízdy. Na konci 13. a ve 14. století se dostává i do výstroje pěchoty a méně majetných vojáků.
Za zmínku stojí záznam kronikáře Widukinda z roku 936, kdy němečtí vojáci po bitvě obírali padlé Čechy o kroužkovou brň. V jakém rozsahu byla tehdy rozšířena a kolik těchto zbrojí Němci získali se nikdy nedozvíme.  Další důkaz o používání zbrojí nám dává Vyšehradský kanovník  v záznamu z Bitvy u Chlumce, která proběhla v roce 1126,: "Vít oděn jsa v brnění a s přilbou jako Achiles...". Tento Vít je zde uváděn jako korouhevník českého vojska.

Zbroj sv. Václava foto sbírky Pražského hradu

Konstrukce kroužkových zbrojí
Technologie výroby kroužkového pletiva je řemeslně velmi náročná. Výrobce musel nejdříve vykovat polotovar drátu, který pak následně protahoval skrze různé čelisti a oka. Takto vyrobený drát se následně navinul na kulatinu a rozštípal se nebo rozsekal na jednotlivé kroužky. Celá zbroj mohla mít až 16 000 kroužků a na její zhotovení bylo potřeba kolem 600 metrů drátu. Díky velkému objemu výroby přicházejí pak v 15.století specializovaní výrobci drátů tzv. Schockenzieher. Tento řemeslník, jak dokládá iluminace, seděl na jednoduché houpačce a pomocí kinetické energie si houpavými pohyby pomáhal při protahování drátu skrze již zmíněná oka. Ze záznamů můžeme pak říci, že mezi největší producenty drátu a kroužkových zbrojí patřila města Norimberk a Kolín nad Rýnem.

Brníři pří práci- Hausbuch der Mendelschen Zölfbrüderstiftung, počátek 15. st

Pomocí jednoduchých přípravků a nástrojů se zploští konce rozseknutého kroužku tak aby se vzájemně překrývaly. Následuje proděravění těchto plošek pomocí průbojníku a nebo speciálních kleští. Do vytvořené dírky byl vložen miniaturní nýtek, který byl "hřibovitého" tvaru, někdy však byl použit i trojúhelníkový kousek plíšku. Kroužek pak výrobce snýtoval.  Takto připravené kroužky se pak splétaly do sebe stylem 4v1 nebo 6v1 či dokonce 8v1. Styl pletení pak určoval pevnost zbroje a také její váhu. Nebylo ovšem pravidlem,že byla celá zbroj pletena stejně; důležitá místa jako jsou klouby hruď nebo obličej mohla být pletena hustěji a tak lépe chránila. Rozměry kroužků se zbroj od zbroje liší. Je pravděpodobné, že menší kroužky se používaly na exponovaná místa, protože logicky vytvářejí hustší pletivo, tvoří lepší ochranu. Výjimkou není ani několik různých velikostí kroužků na jedné zbroji.  Za zmínku stojí i kombinace vysekávaných a nýtovaných kroužků.

Těžkooděný jezdec se oblékal do tzv. kroužkového kompletu.  Komplety prodělaly během svého vývoje několik změn v konstrukci a hlavně v délce. Dlouhé zbroje, jaké známe z 10. - 12. století se již neobjevují, protože se objevila kvalitnější ochrana nohou a nebylo už dlouhých brní potřeba. V 11.století totiž dosahovaly některé zbroje délky téměř ke kotníkům a chránily tak nohy jezdce. Jako dodatečnou ochranu nohou pak jezdec pravděpodobně používal různé nohavice např. plstěné, kožené a nebo z několika vrstev látky. O účinnosti této ochrany pak můžeme jen spekulovat. V průběhu 12. a zejména pak ve 13.století se kroužkové košile zkracují na kolena a později do půlky stehen. 
Ke kompletu je na počátku 14.století povětšinou napletena napevno kapuce a pěstnice, obojí se však začíná v průběhu času oddělovat. Důvodem je nejspíše praktičnost při oblékání a také módní změny zbrojí jako jsou nové typy rukavic či náplety na helmách. 
První vyobrazení bojovníků v plném kompletu nacházíme na konci 12. století v rukopisech Petra de Ebulo, Hortus Deliciarum nebo v Trevírském žaltáři. V těchto manuskriptech již vidíme kompletní ochranu rukou i hlavy pomocí kroužkového pletiva. V Maciejowské bibli z poloviny 13.století pak již objevují těžkooděnci v plné výstroji včetně nohou.

Spieghel Historiael  Fl (1325-1335)

Kapuca a ochrana hlavy
Kapuca kompletu se v první čtvrtině 14.století pozvolna odděluje a začínají se vyskytovat helmice s kroužkovými náplety či samostatné kukly s límcem. Výhodou této inovace byla zdvojená ochrana ramen a částečně i hrudníku a zad bojovníka. Samotná kapuca byla pak ještě doplněna o trojúhelníkový náplet tzv. aventail někdy uváděn jako ventail, který kryl bradu a někdy i nos, takže byly vidět jen oči. Aventail byl zpravidla podšitý prošívanou látkou nebo jemnější kůží. Důvodem byla doplňková ochrana a také pohodlí těžkooděnce. Svou délkou kryl aventail povětšinou i krk a zdvojoval tak jeho ochranu. V souvislosti s oddělováním kapuce vznikají také zbroje se stojáčkem na krku, který také doplňoval ochranu krku.

Verdunský žaltář AU (1330-40) Maciejowski bible polovina 13.století

Ochrana nohou
Ochrana nohou byla původně řešena pomocí různých variant látkových nohavic. Na konci 12. století se už objevují nohavice kroužkové, které z počátku kryjí pouze přední část nohy a vršek nártu, chodidlo je pak kožené. Tento pruh kroužkového pletiva je stahován podobně jako šněrování bot na zadní straně nohy. Později tyto nohavice již kryjí celou nohu včetně stehna a chodidla. Pro zesílení ochrany stehen se kolem poloviny 13. století začínají nosit kratší látkové nohavice natahované přes samotné pletivo.  Jezdec tak dosahuje zdvojené ochrany stehen a chrání se tak lépe proti dotírající pěchotě. S vývojem této částo zbroje přichází vrchol kroužkového odění jako celku.

Maciejowski bible polovina 13.století

Zbroje řetízkové a pásové
Tyto zbroje německy nazývané Kettenpanzer neměly kroužky propojené v pletivo. Zbroj byla tvořena vysekávanými kroužky navlékanými na kožené řemínky, které byly našity na podklad. Kroužky mohly být našívány i samostatně. Další verzí pak bylo upevňování kroužkových řetízků na podklad těsně vedle sebe. S určitostí, ale můžeme říci, že pokud takovéto zbroje existovaly tak pak jen minoritně a šlo o kusové exempláře, nikoliv sériovou výrobu.
Termíny a názvy těchto zbrojí se objevují především v romantické literatuře 19. století. „Vznik“ těchto dvou samostatných typů zbroje byl podmíněn romantickými představami a ne reálnými doklady. K takové interpretaci nejspíš posloužily schematické malby pletiva na iluminacích nebo plastické ztvárnění na sochách a reliéfech. Známe i rekonstrukci této zbroje ze stejné doby podle iluminací z kodexu Hortus deliciarum, která dodává zbroji její věrohodnost. Dalším důkazem by mohla být zbroj spících strážců Božího hrobu v Kostnici, kteří mají kompletní zbroj z našívaných kroužků.