Řád dominikánů převzal řeholi sv. Augustina a jako hlavní poslání si zvolil boj s heretickými názory prostřednictvím důkladně teologicky vzdělaných kazatelů.  V roce 1233 byli dominikáni pověřeni výkonem inkvizice. Protože kladli důraz na kvalitní vzdělání kazatelů, zasloužili se tím o vznik generálních studií ve středověké Evropě.  Hlavní činností byla misijní práce a vědecká činnost. Smyslem kázání na veřejnosti bylo zlepšení všeobecných mravů a prohloubení náboženského života. Působili především ve městech. Řeholním oděvem byl bílý hábit, kožený pás s růžencem, bílý škapulíř s kapucí a na cestách dlouhý černý plášť s kapucí.
První klášter v českých zemích založili bratři vyslaní z konventu v Kolíně nad Rýnem v letech 1224-25 v Praze na Poříčí, odkud byl ale záhy přenesen na Staré Město pražské k Juditinu mostu. Dominikánské kláštery vznikaly ve 13. Století masově v řadě tehdy zakládaných měst. Stávaly obvykle na okraji hradeb a jejich rozsáhlé a na svou dobu impozantní budovy tvořily součást městského opevnění. Řádové domy patřily původně k polské provincii a od roku 1301 k samostatné české.
Páni z Pořešína byli hlavními donátory Dominikánského kláštera v Českých Budějovicích. Jejich hrobka prý ležela před původním oltářem panny Marie, který se do dnešních dob nezachoval. O důležitosti Pořešínských pánů svědčí i zachované heraldické šipky na vstupu do křížové chodby v tomto klášteře.

 

 

Výjevy ze života sv. Dominika 1320