Michaela se narodila v malé vesničce Dlouhé druhou neděli po masopustu léta Páně 1282, do rodiny inkoustníka Vítka a jeho ženy Roziny. Byla jediným děvčetem mezi pěti bratry. Jako dítě byla velmi zvídavá a ráda se zapojovala do všeho, co se dělo jak v řemeslné dílně jejího otce, tak i kolem stavení a vůbec ve vsi. Ráda se vyptávala ostatních obyvatel na jejich řemeslo, učila se pracovat s všemožnými nástroji, a protože si vždy vše velmi rychle zapamatovala a osvojila, lidé jí začali říkat Makovička. Brzy ale musela tuhle svou dětskou volnost opustit, protože matka jí přitáhla víc k domácnosti a tak se Makovička věnovala více ženským pracím. I tak ale pomáhala společně s bratry otci vařit inkoust podle rodinného receptu, který jim předal Michaely dědeček. Otec dětí byl i písma znalý, takže mohl všechny své potomky naučit číst a psát. Postupem času je začal brát s sebou na své obchodní cesty – buď za nákupem surovin na inkoust, nebo kvůli prodeji a dodávce psacích potřeb písařům na Krumlově.

Tam se také Makovička poprvé setkala se svým budoucím mužem Smilem, členem hradní posádky na hradě Pořešíně. A protože s otcem jezdila obchodně i do Kaplice, setkávala se se Smilem stále častěji. Na třetí květnou neděli léta Páně 1305 se konala skromná svatba. Smil se s Michaelou usadil v podhradí a necelý rok po svatbě se jim narodila první dcera Kačka a dva roky poté ještě Adléta. Smil se odjakživa rád napil dobrého moku a tak se stalo, že dalších dětí se již nedočkali. Smil propadl nezřízenému pití a místo své ženě se raději věnoval oblým křivkám svého plného džbánku. To se mu ale také stalo osudným. Na sklonku roku 1312, během noční hlídky zase jednou alkoholu neodolal a vínem a pivem nasáklý se rozhodl procházet po cimbuří. Dřív, než ho mohl kdokoliv zadržet, vyhoupl se nahoru a po třech nebo čtyřech vrávoravých krocích uklouzl. Jeho tělo našli polámané kus od břehu Malše.

Makovička, teď už vdova, tedy zůstala se dvěma dcerami sama. Nejstarší z jejích bratří ctil povinnost postarat se o svou sestru v nelehké životní situaci, proto se Michaela i s dětmi opět zabydlela ve své rodné vsi. Tady pak zúročila všechny své nabyté znalosti ohledně vaření inkoustu a přípravy psacích potřeb. Plně se soustředila na svou práci a výchovu jak svých, tak i bratrových dětí, jelikož jeho žena zemřela během pátého porodu. Tím, že měla plné ruce práce a plnou hlavu starostí, ani pořádně nevnímala, jak se časy na pořešínském panství mění. Změnu zaznamenala, až když přiběhla sousedka s očima navrch hlavy, že na statek U Tří lip přibyl nový pán, šafář hradu, který přišel společně s novými majiteli panství.

I to ale považovala za vcelku zbytečnou informaci a dál si hleděla svých povinností. Jak se ukázalo, tento nový šafář – Jiřík – byl písma znalý a tak, samosebou, potřeboval čas od času inkoust a další psací potřeby. Michaela záhy zjistila, že muž, považovaný ve vsi za nemluvného a nepřístupného, byl pouze zavalen povinnostmi a neměl zatím čas si v novém domově udělat mnoho přátel. S rodinou inkoustníků se sblížil, a když práce dovolila, rád se zastavil na kus řeči. Michaela jeho návštěvy vítala a vyhlížela. A Jiříkovy návštěvy se stávaly stále častějšími.

Čas ve vesničce Dlouhé neúprosně plynul. Jaro střídalo léto a než se kdo nadál, přešlo několik sklizní. A když se dělaly další sena, ještě než léto úplně propuklo, přivedl si Michaelin bratr nevěstu. Michaela mohla zůstat a dál se starat o bratrovy děti a být nové paní domu k ruce. Rozhodla se ale, že nebude v už tak přeplněném domě překážet a pokusí se ucházet o práci na dvorci U Tří lip. Věděla, že se Jiříkovi – majiteli statku – líbí, však ani jí nebyl lhostejný. Doufala tedy, že se u něj najde práce jak pro ni, tak pro její dvě dcery. Starší už plně zastala veškeré ženské práce, mladší pak mohla být alespoň k ruce. A nemýlila se. Jiřík dávno věděl, že Michaela je díky svému vychování a zkušenostem v dílně svého otce a bratra schopná organizátorka, že umí dobře plánovat a řídit domácnost a hospodářství, proto se rozhodl jí v době své nepřítomnosti svěřit chod celého statku. A nešlo si nevšimnout, že se Jiřík na statek vrací častěji než kdy dřív. I poslednímu čeledínovi bylo po čase jasné, že U Tří lip se bude brzy slavit veselka...