Jednou z věcí, kterou každý reenactor řeší, je uchovávání a přenášení tekutin, zejména vody. Vedle keramických nádob, kožených měchů a vaků, rohů zvířat, močových měchýřů zvířat, dřevěných, kovových a skleněných nádob, známe také nádoby z rostlin, konkrétně z lagenárie.

Lagenárie je rostlina původem z Afriky, odkud se rozšířila do Asie a Ameriky (dlouho před příchodem Kolumba) a dále na ostatní kontinenty. Patří k nejstarším domestikovaným rostlinám (pěstovala se již před 8 – 10 tisíci lety).

V Evropě můžeme jasný důkaz o pěstování najít ve Francii za vlády Karla Velikého. Ten na konci osmého století vydal detailní předpis o správě královských statků Capitulare de villis vel curtis imperialibus. V tomto nařízení je věnována pozornost trojpolnímu systému, vinařství, ovocnářství ale i chovu dobytka a koní, včel i ryb. 70. kapitola pak obsahuje konkrétní seznam 73 užitkových rostlin, které mají být pěstovány na královských pozemcích. A jednou z nich je cucurbita, nebo-li lagenárie, anglicky bottle gourd.

V průběhu dalších staletí jsou pak doklady o pěstování lagenárie nepřehlédnutelné.

(Tacuinum sanitatis in medicin, konec 14. století, severní Itálie)

(Carrara Herbal, konec 14. století)

(Flore médicale des Antilles, 1821)

 

 

PĚSTOVÁNÍ ROSTLINY

Sehnat semínka lagenárie dnes není problém, protože jak je známo – na internetu se dá sehnat vše. Pro začátek je ale důležité vědět, že rostlina je velmi náchylná na mráz, je tedy nutné ji před ním chránit. Ven by se měla dostat až po ledových mužích, tedy v polovině května, což v praxi znamená, že je třeba si doma předpěstovat sazenice. Dalším specifikem lagenárie je náročnost na zálivku – je tedy třeba vody. Hodně vody…

4. dubna 2018

12. dubna 2018

15. dubna 2018

Semínka jsem dala do země 4. Dubna. S klíčením semen není vcelku žádný problém. Přesto se zdálo, že 2 semínka to vzdala hned v začátku. Ale zdání klame. Takže neklesat na mysli a rozhodně semínka nevyndávat ze země předčasně :)

28. dubna 2018

29. dubna 2018

 

2. května už byly sazenice tak velké, že jsem počítala snad každou hodinu, kdy už je budu moci dát ven. Pro příští předpěstování je tedy třeba si pamatovat, že stačí v klidu až v polovině dubna, ne-li ke konci.

16. května jsem mohla dát rostliny konečně ven. Vzhledem k tomu, že mám zahradu na písečné duně, zvolila jsem sazbu do nádoby (300 litrů). Ideálně by lagenárie měla mít oporu, po které se může pnout. Pokud jí ale nemá, poradí si i tak a plazí se po zemi. Odteď už vše záviselo jen na přírodě a bohaté zálivce.

26. května se již objevily první květy (objevují se v noci a přes den zavadnou). Bylo jich celkem požehnaně, nicméně všechny byly prázdné. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že květy na hlavním výhoně jsou samčí a musí se zaštípávat. Ty správné – samičí - měly přijít až v zápětí, na vedlejších výhonech. Z těch se také hned začaly nalévat plody.

 

6.6.2018	24. června 2018
30. června 2018	30. června 2018

Pokud opravdu bohatě zaléváte (já zalévala většinou 2x denně), vidíte jasné přírůstky každý den. Člověk pak rychle podlehne dojmu, že výsledné plody budou opravdu velké.

11. července 2018	13. července 2018	17. července 2018
22. července 2018	25. července 2018	29. července 2018
29. 7. 2018 – porovnání s lahví

A tady to skončilo. Lagenárie je nejen náročná na vodu, ale také na půdu, o čemž jsem se přesvědčila v této fázi. Víc už plody nevyrostly. Myslím, že to bylo způsobeno právě tím, že byly v nádobách (po dvou rostlinách) a tím pádem měly málo živin.

Poté, co během srpna z rostliny postupně opadávaly listy, jsem navíc zjistila to, co ve změti výhonů a listů nebylo poznat – plody na rostlinách byly vždy pouze na jednom výhonu. Ostatní byly plané. Je tedy možné, že jeden výhon tolik plodů nestačil vyživovat a proto se růst zastavil. Větší plody byly pouze 3, ostatní zůstaly malé. Nezačaly ale na rostlině hnít, proto budou použitelné i ty.

Lagenárii jsem definitivně sklidila koncem září, kdy u nás již hrozily ranní mrazíky, které by rostlinu poškodily.

 

SUŠENÍ PLODŮ

Člověk by se mohl začít radovat, že vypěstoval lagenárii a že tedy bude mít nádobu na vodu. Ale to je omyl. Teď nastávají další nástrahy v podobě hniloby a plísně. Plody by se měly sušit ideálně na vzdušném místě bez přístupu světla. To byl u mne trochu problém, proto jsem zvolila místnost, kde se netopí (ale když tam svítí, je tam teplo až vedro) a papírové tašky, do kterých jsem lagenárii naskládala. Velké byly po jedné, malých bylo v tašce víc pohromadě. Můžu se radovat, že hniloba se jim vyhnula (zřejmě štěstí začátečníka), ovšem plíseň ne. Nicméně protože jsem sušení pravidelně kontrolovala, přišla jsem na to včas, když byla plíseň ještě pouze na povrchu. Tedy nic, co by nespravilo omytí octem.

Přibližně před Vánocemi začaly první plody chrastit -  jasná známka toho, že jsou uvnitř již vysušené. Sušení bylo rychlé i díky tomu, že plody nebyly příliš velké (největší má objem cca 0,5 litru). Přesto jsem je nechala ještě pár dní u topení, aby to byla opravdu jistota. Začátkem ledna byly připravené na vydlabání.

 

OD PLODU K NÁDOBĚ

Nejprve je třeba odříznout vršek hrdla (raději míň než víc, zvětšovat se dá vždycky) a poté odvrtat zbytek zdřevnatělé části. Na samotné vydlabávání je dobré mít pevný drát, který má na konci vytvořené očko. Tím vyškrabáváme stěny plodu. To je první fáze čistění. Usušená dužina, kterou odtud dostáváme, trochu připomíná natrhaný papír. Zároveň jsou v ní semínka, která si dáváme stranou, aby bylo z čeho pěstovat další rok.

 

Na co si dát pozor… Ač se to nezdá (vzhledem k chrastnění), vysušená dužina v plodu stále drží a při jejím vydlabávání může dojít k defektu. A došlo… Stačilo trochu víc „zabrat“ a vylomil se kus stěny. Těžko říct, jestli v tom místě byla stěna zároveň slabší, nebo zda to pravdu způsobila část dužiny pevně spojená se stěnou. Rozhodli jsme se proto jednu menší lagenárii obětovat a rozříznout tak, abychom viděli, jak vlastně uvnitř vypadá…

 

Z fotky je patrné, že prostředkem plodu vede jakási přepážka, která pevně spojuje protilehlé stěny a která pravděpodobně způsobila vylomení. Je tedy třeba vydlabávat se zvýšenou opatrností, a pokud se člověk někde zasekne, nejít na to silou, ale například použít kamínky, které dužinu vytlučou.

 

Kamínky tak jako tak použijeme v další fázi čištění vnitřku plodu. Na hrubší čištění stačí větší kamínky, na dočišťování pak menší. Postup je jednoduchý: kamínky nasypeme do nádoby a třeseme jimi do zblbnutí . Resp. do té doby, dokud po vysypání nejsou čisté, bez dužiny.

ZÁVĚR

A to je v podstatě vše. Pokud se nerozhodneme lahev vylít včelím voskem, pak už zbývá jen udělat uzávěr (ze dřeva, z kosti, z korku, z keramiky – fantazii se meze nekladou) a začít lahev používat. Z praktického hlediska je fajn mít na lahev nějaký úchyt (např. z provázku), jelikož se málokdy povede vypěstovat rostlinu tak, aby byla po postavení stabilní. Jistota je jistota, proto je lepší nádobu zavěsit.

 

Na úplný závěr ještě tip, co s malými plody. Vzhledem k vlastnostem je možné je využívat i jako misky, či malé nádoby na úschovu čehokoliv (troufám si říct i např. koření). Já v ní mám zatím schovaná vydlabaná semínka, která jsou připravená na příští sezónu. :)

 

Pěstování a text: Michaela Makovičková

Výroba nádoby: Jiří Štěpánek

Rady všeho druhu: Daniel Hroza