Vladimír se narodil ve Vítějovicích. Jeho otec Kašpar sloužil v hradní posádce a matka Svatava sloužila v hradní kuchyni. Už od mala pokukoval po otci a ostatních vojácích z posádky a toužil po tom stát se také vojákem. Otec ho v tom i přes matčiny protesty podporoval a tak mohl malý Vladimír pilně trénovat. Otec byl věrným a spolehlivým členem posádky, dalo se tedy předpokládat, že Vladimír bude ze stejného těsta. Byl tedy vybrán do hradní posádky, kde se od počátku osvědčoval jako spolehlivý i když trochu tvrdohlavý člověk.

Při jedné z hlídek kolem hradu Pořešín se bohužel Vladimír dostal do šarvátky s lapky, kteří se snažili okrást kupce, již hledali cestu na sever kolem řeky Malše. Připletl se ke koni, který náhle vykopl a vážně mu poranil koleno. Toto zranění ho načas vyřadilo ze služby a i přes to, že se zahojilo téměř zázračně, nikdy už nebylo jako dříve. Proto začal pilně trénovat i s lukem, kdyby se koleno zase ozvalo. Trénink přinesl své ovoce a Vladimír se stal zručným lučištníkem.

Nicméně, boji na blízko se nevyhýbal a postupně se vypracoval na udatného bojovníka, který co ztrácel na síle a váze doháněl hbitostí a rychlostí. Utrpěl nejedno zranění a pomalu se stal veteránem. Podařilo se mu uspět v několika přátelských kláních pořádaných pro pobavení panstva a tím zaujal i svého pána Wernera. Netrvalo dlouho a stali se z nich přátelé. Vladimír po letech služby zaujal místo velitele ozbrojenců pánů z Pořešína. Dohlíží na jejich trénink, zbraně, zbroj a disciplínu. Sídlí na usedlosti poblíž Pořešína se svou ženou.