- Do hradu
- Pro zájemce
- Kontakt
- Rozcestník
- Použitá literatura
- Spolek
- Napsali o Nás
- Historie hradu Pořešín
- Král Jan Lucemburský
- Královna Eliška Přemyslovna
- Petr z Rožmberka
- Výzbroj
- Výstroj
- Složení vojska
- Osídlení
- Když přijde hlad
- Čas práce
- Textilní výroba
- Ošacení
- Duchovní život
- Hudba ve středověku
- Cestování a doprava
- Pokusy a návody
Těžkooděnec
Těžkooděnci byli profesionální vojáci nastupující do boje jako jízda. Tato vojenská složka se skládala z majetnějších vojáků, převážně pak šlechty.
Během 13. a 14. století převládala taktika boje spoléhající právě na sílu sevřených šiků těžké jízdy.
Jak již vyplývá z názvu, je těžkooděnec vystrojen těžkou, tedy železnou zbrojí, která mu chrání takřka celé tělo. V době kolem roku 1320 se tato výstroj skládá z kroužkového brnění. V dnešní době je ovšem brněním mylně nazývána veškerá ochrana středověkého bojovníka, avšak z historického významu se název brnění,brň a někdy také pancíř používala pouze pro vzájemně propletené kroužky.
Willehalm 1320
Ochrana těžkooděného jezdce
Důležitou novinkou ve výstroji těžkooděného bojovníka jsou kovové prvky chránící klouby a jiná citlivá místa na těle. Při poškození kloubu může dojít k nehybnosti končetiny a tím k trvalému vyřazení z boje. Tyto kovové prvky se začínají objevovat kolem poloviny 13. století. Ochrana nohou se pravděpodobně vyvinula dříve, než ochrana horních končetin. Je to dáno vyvýšenou polohou jezdce na koni, kde jsou nohy nejvíce exponovanou částí pro útok ze země. Když si prohlédneme výjevy bojových scén, nemůžeme přehlédnout i velké množství zranění horních partií jezdců.
Kolena
První zmínkou jsou malé vypouklé „mističky“ připevněné na kroužkové nebo svrchní prošívané nohavici. Tento prvek mohl být našitý napevno anebo se upevňoval pomocí kožených řemínků do podkolenní. Během poslední čtvrtiny 13. století se pak ochrana kloubu zdokonaluje v anatomicky tvarované nákolenky, které kryly kloub i z boku. Současně s ochranou kolena se objevují i tvarované pláty chránící holeň. Obě tyto součásti se pak stávají zdobnou součástí výstroje těžkooděnce. Jak nám ukazují náhrobky a iluminace, dochází i k malování těchto prvků např. heraldickými barvami. Vzhledem k náročnosti zpracování kovu do anatomicky tvarovaných ochran lze předpokládat, že byla pro tyto účely používána i tvrzená kůže. I přes nesporný vývoj této dodatkové ochrany je ale i na začátku 14.století stále většina bojovníků zobrazována bez tohoto ochranného prvku.
Stehna
První náznak ochrany stehna je z mramorového reliéfu z Florencie z konce 13. století. Zde na náhrobku můžeme vidět kompletní doplňkovou ochranu nohy. Bohužel nemůžeme posoudit zda se jedná o kovovou nebo koženou ochranu.
Hrob Guillauma de Durford, Florencie 1289, foto Wikipedia
Lokty
První zmínka o counters neboli „myškách“ pochází z náhrobku Wiliama Longespée ze Salisburské katedrály. Na tomto náhrobku si můžeme všimnout loketní myšky na pravé ruce, můžeme se jen domnívat jestli tento bojovník měl stejný ochranný prvek i na levé ruce, která byla jinak bezpečně schována za štítem. Tento nález je však zcela ojedinělý a na dlouhou dobu unikátní. Až do 20. let 14. století nemáme žádný důkaz o používání loketních myšek. To se ovšem mění právě s nástupem druhé čtvrtiny 14. století, kdy tento prvek je užíván stále častěji.
Náhrobek Williama Longespee II. v Salisburské katedrále, 1250
Ramena
V případě zásahu do helmy se mohla rána svést po straně a tvrdě udeřit do ramene bojovníka a způsobit tak zranění pletence horní končetiny a vůbec nejčastěji přeražení klíční kosti. Tento faktor ovlivnil vývoj dalšího ochranného doplňku používaného především na západě Evropy. Jednalo se o tzv. ailetes. Destičky různého tvaru upevněné na ramena bojovníka tak, aby zabránily nebo zmírnily poranění. Jedním z mála dokladů ailetes v Českých zemích je pak jezdecká pečeť krále Jana Lucemburského nebo náhrobek Hrona z Pacova (u toho se ale neví jistě, zda nejde o heraldické spony pláště). První ailetes se objevují ve Francii kolem roku 1260 a dle písemných pramenů byly z kůže nebo pergamenu a velmi heraldicky zdobené.
Hlava
Hlava těžkooděnce byla chráněna železnou helmou. Nejdokonalejší ochranou v této době byla kbelcová helma. Zaručovala dostatečnou ochranu vojáka, ale díky malým průzorům omezovala výhled a také dýchání. Kvůli nákladnosti této helmy volili pak méně majetní těžkooděnci levnější ochranu hlavy jako byla lebka či železný klobouk. Více o ochraně hlavy se dozvíte v kategorii výstroje věnující se helmám a přilbám.