Příprava kůže

Prvním krokem zpracování kůže je tzv. námok.  Kůže se ponoří do čisté, případně osolené vody, aby změkla a nabobtnala. Pokud koželuh začne zpracovávat kůži čerstvou ihned po stažení, lze první námok přeskočit. Poté následuje mízdření, které spočívá v mechanickém oškrabání škáry (tuku, zbytků masa, vaziva,...) z masové strany kůže. Podle druhu kůže je někdy zapotřebí námok zopakovat. Ovčí, kůzlečí a zaječí kůže lze omízdřit již napoprvé, kdežto například býčí kůži je zapotřebí namáčet mnohokrát a často až na dobu několika týdnů a opakovaně mízdřit.

Jakmile je kůže zbavená škáry, přistoupí se k loužení a odchlupení. V podstatě jde o chemické reakce kůže v zásaditém prostředí anebo o práci mikroorganismů. Ve středověku se s oblibou používaly zvířecí exkrementy, moč a popel, později se přešlo na vápno. V průběhu loužení vypadají z kůže chlupy a kůže se odmastí. Pak je zapotřebí kůži vymýt a zbavit ji zbytků vápna.

Konečně se dostáváme k samotnému činění. Kůže se dá činit mnoha způsoby, například jirchářským činěním (kamencem), mozkem, tukem, zákvasem nebo tříslem.

Činění kamencem

Kůže se namočí do roztoku kamence a kuchyňské soli (cca 1:2), pořádně se promíchá a nechá se určitou dobu ležet. Doba různá kus od kusu, v průběhu činění je zapotřebí kůži kontrolovat. Po skončení činění je třeba kůži pečlivě omýt. Lze použít i „suchou“ variantu, kdy se směs kamence a soli (opět v poměru 1:2) nasype na mokrou kůži z masové strany, kůže se zabalí aby nevysychala a nechá se v chladu, například ve sklepě, pracovat. Ještě vlhkou kůži potom mažeme sádlem, aby neztvrdla a zůstala vláčná. Namazanou kůži poté měkčíme například protahováním přes hranu, provaz, anebo natahováním na rám. Toto opakujeme, dokud není kůže suchá.

Činění mozkem

Kůže se napne na rám, anebo prostře na zemi tak, aby byla celá její plocha dobře přístupná. Každé zvíře má dostatek mozku na vyčinění své vlastní kůže, takže je nejlepší činit kůži mozkem zvířete, ze kterého byla stažena, ale vždy se dá samozřejmě nahradit nebo doplnit jakýmkoli jiným mozkem. Mozek vaříme ideálně tak, aby zbělal, ale ještě nezešedl a aby byl bílý i uvnitř. Vývar z mozku necháme na později.  Ještě teplý mozek rozmačkáme a vtíráme rovnoměrně do kůže z obou stran. Nakonec kůži potřeme anebo polijeme (pokud leží) vývarem a necháme den pracovat. Po jednom dni kůži umyjeme od zbytků kaše a pořádně namočíme, aby byla měkká. Na rozdíl od činění kamencem kůži nemastíme, jelikož mozek je dostatečně tučný, pouze ji obdobně měkčíme zatímco schne.

V této fázi by měla být kůže připravena k použití. Tímto způsobem se zpracovávají zejména hovězí a vepřové kůže, ze kterých brašnáři, sedláři a další vyrábějí výrobky jako sedla, brašny, boty, řemeny, kožené zbroje. Kůže kůzlat a jehňat, kdy se vynechá fáze mazání a měkčení, pouze je necháme schnout natažené na rámu, čímž vznikne tzv. pergamen, pokud jsou dostatečně tenké.

Výroba kožešin

Kožešina se od kůže liší pouze tím, že na chlupové straně zůstane srst. V průběhu námoku je nutno dávat pozor, aby se kůže nezapařila a často měnit vodu, aby kožešina nezačala pouštět chlupy. Kožešinu je také zapotřebí zpracovat co nejdříve po stažení, jinak opět začne pouštět chlupy. Od činění kůží se činění kožešin jinak liší pouze tím, že se vynechá krok loužení a po omízdření a umytí se rovnou přistoupí k činění. Lze použít oba výše popsané způsoby, ani máčení v kamenci kožešině neublíží. Pouze v případě činění mozkem činíme jen masovou stranu a v případě činění kamencem pak mažeme opět jenom masovou stranu kožešiny.

Před fází měkčení je dobré kůži ještě pořádně vyprat a vyčesat listí, větvičky nebo jehličí, pokud tak nebylo učiněno už na začátku. Kožešinu měkčíme stejně jako kůži, nakonec by se měla srst nechat pořádně vyschnout, jinak se zapaří, začne hnít nebo chytne plíseň a začne pouštět chlupy.

Na kožešiny se činí hlavně ovce a kozy a drobné jemné kožešiny jako vydra, liška, různé lasičky a myši. Ve středověku i třeba vlci, bobři a medvědi – to dnes ale už těžko vyzkoušíme.