Řád menších bratří byl založen sv. Františkem z Assisi v roce 1209 a později rozdělen na tři větve menších bratří - kapucíny a minority a františkány.

Patroni tohoto řádu byli sv. Panna Marie, sv. František z Assisi, sv. Antonín Paduánský , sv. Bonaventura a sv. František ze Solana.

Jedním ze základních prvků františkánské spirituality je fraternita (bratrství), která je podle sv. Františka z Assisi všude tam, kde jsou bratři shromážděni kolem Ježíše. Řád hlásal chudobu, proto je nazýván tzv. žebravým řádem. Členové tohoto řádu se soustředí na kazatelskou a misijní činnost. Kromě misií a kázaní pomáhají mniši ve špitálech, věznicích, při duchovní správě a při pohřbívání. Jako privilegium má řád právo na svěcení křížových cest.

V letech 1317-1318 rozhodl papež Jan XXII. ve prospěch umírněnější verze řehole a povolil korporativní (společné) vlastnictví. Rozhodnutí papeže pobouřilo množství observantů, kteří se jím odmítli řídit a raději opustili kláštery – tímto krokem se řád rozdělil na již výše zmíněné tři větve.

Jejich oděvy byly prosté na rozdíl od jiných řádů. Řádový oděv tvoří tmavohnědý hábit s volnou kapucí (znamení kříže) přepásaný bílým provazovým cingulem (znamení chudoby) se třemi uzly (znamení trojího slibu chudoby, čistoty a poslušnosti). Jako obuv slouží převážně kožené sandále.

 

Františkáni v Českých zemí:

Do Čech uvedla řád menších bratří sv. Anežka Přemyslovna ještě za života sv. Kláry, pro kterou napsal František pravidla tzv. drahého řádu - klarisek. První klášter bratří, zároveň v sousedství klarisek, byl v Praze Na Františku a velmi brzy (během jednoho století) zde vznikla samostatná provincie. Další kláštery byly v Chebu, Kadani, Tachově, Hořovicích, Hájku u Prahy, Zásmukách, Hostiném, Bechyni, Jindřichově Hradci, Dačicích, Moravské Třebové, Kroměříži, také v Olomouci, Ratiboři i jinde. Nejvíce klášterů v Čechách založil sv. Jan Kapistrán (1386 - 1456).

 

Život sv. Františka 1300-1350