Úvodem pohádku, jež se o tkalcích traduje:
(podle slov Zdeňka Kubáka ze Strmilova, který mně zasvětil do základů ručního tkaní)
V dobách, kdy po světě ještě chodil sám pán bůh a učil lidi jak správně dělat to nebo ono řemeslo, byla práce na poli namáhavá a zdlouhavá. Oráč tehdy oral dřevěným hákem tak, že zarazil hák do země, přetáhl jej na druhou stranu pole, tam ho vyndal, hodil si ho přes rameno a vrátil se na začátek. Tam ho opět vrazil do země a oral druhou brázdu. V této práci přesně krok po kroku pokračoval, dokud nebylo pole zorané. Jednou šel okolo prostě oblečený bělovlasý stařeček o holi. Když viděl tu dřinu, ptal se oráče, proč se vždy s hákem vrací na prázdno. Oráč mu odpověděl, že tak ho to učil otec a toho to tak učil jeho otec a že se oře od jak živa. Stařeček mu poradil, aby hák ze země nevyndával, ale druhou brázdu oral v opačném směru, že tak udělá dvojnásob práce za stejnou dobu. Oráč za radu poděkoval a stařeček odešel. Za nedlouho přišel bělovlasý stařeček do vesnice, kde viděl tkalce při práci. Tkadlec tkal plátno. Podnožkou prošlápl osnovu, provlekl útek a překousl silnou nit. Útek vrátil zase na začátek, prošlápl druhou část osnovy a znovu provlekl útek. Stařec se ho také ptal, proč tak činí. Tkadlec mu odpověděl, že tak ho to učil otec a jeho před tím jeho otec a tak se tká od jak živa. Stařeček poradil tkalci, aby po provlečení útkovou nit nepřekousával, ale rovnou prošlápl druhou půlku osnovy a tkal tak druhou nit v opačném směru, že tak za stejnou dobu udělá dvakrát víc práce. Tkadlec mu za radu poděkoval a stařeček odešel. Po několika letech se stařeček do toho kraje vrátil a viděl, že oráč dbá jeho rady a tak se ho ptal, jak na to přišel. Oráč mu odpověděl, že kdysi potkal moudrého muže, který mu to tak poradil. „Že nejsi samolibý, vždy budeš mít chléb.“ Řekl bůh a odešel. Přišel i do vesnice, kde pracoval tkadlec a viděl, že i ten pracuje podle jeho rady. Ptal se ho tedy, jak na ten způsob přišel. Tkadlec mu však odpověděl, že sám na ten způsob přišel. „Že lžeš a jsi ješitný,“ řekl bůh „nikdy si nevyděláš tolik, abys měl na dostatek chleba...“ 

Kdo vlastně byli tkalci?
Jak napovídá již název tohoto článku, byli to lidé, kteří měli co do činění s textilní výrobou, tkalcovstvím. Tkalcovství je velice staré řemeslo, které bylo a je pro chod společnosti naprosto nezbytné. Počátek tkalcovství můžeme zařadit do pravěku a můžeme tvrdit, že přímo navazuje na pletení z proutí. Už pravěký člověk byl schopen natáhnout několik stvolů vhodné rostliny jako osnovu a ručně do ní vetkávat jinou rostlinu. Takto vniklá jakási rohož byla jedním z prvních výrobků toho druhu a za tisíce let vývoje, vynálezů a zlepšování se z této činnosti vyvinulo tkalcovství, jako jej známe dnes. Pochopitelně ve středověku už kousek látky vlastnil každý a textilie jako taková byla potřebná snad při kterékoliv činnosti člověka. Nejen, že každý měl nějaký ten oděv, ale neomezujme se jej na oblečení a uvědomme si, že z textilu byli vyrobené všechny vlajky, plachty, stany, všemožná zavazadla (od pytlů po žebradla či torny), vlněné přikrývky, polštářky, i štíty nebo truhly se ne zřídka potahovaly látkou. Navzdory tomu, že byla látka tolik potřebná komodita, její výrobci rozhodně nepatřili k vyšší společnosti. Bylo tomu přesně naopak a nestávalo se zřídka, že tkalci museli žít z ruky do huby.

Předem několikero odborných termínů:
Osnova-nitě které jsou napnuté mezi zbožovým a osnovním válem a tvoří základ tkaniny
Útek-niť která se vetkává do osnovy.
Prošlup-mezera vytvořená stlačením (vytažením) časti osnovních nití, kterou se protahuje útek
Vazba-způsob jakým jsou uspořádány jednotlivé nitě v tkanině
Tkanina-výsledný produkt tkaní

Části tkalcovského stavu:
Osnovní vál – válec, na kterém je namotaná osnova
Osnovní kříž – dvě tyčky, které rozdělují osnovu na polovinu pro lepší navádění do listů
Zbožový vál – válec, na který se namotává hotová tkanina
Brdo – osnovní vál, osnovní kříž a listy dohromady
List – rám, ve kterém jsou uchyceny nitěnky, slouží k vytváření prošlupu
Nitěnka – očko, kterým prochází jedna osnovní nit
Bidlen – rám držící paprsek, který slouží k přirážení nití a tím k utahování vazby
Paprsek – část pevná část, která rozděluje osnovu na jednotlivé nitky

Tkalcovský stav:
Je zařízení, které nám umožňuje tkát. Je mnoho druhů stavů a podle tvaru a funkce je můžeme rozdělovat především podle dvou kritérií. Podle směru, ve kterém je vedena osnova a podle počtu listů. Existují i stavy bez listů ale to jsou především stavy velice archaické a technicky nedokonalé, nebo na druhou stranu jde o stavy mnohem a dokonalejší.

Vertikální tkalcovský stav:
Je stav, který má osnovu vedenou ve vertikálním směru. Takovéto stavy byly používány jako jedny z prvních. Právě u těchto stavů, obzvláště u starých typů úplně chyběly listy a tkalci byli nuceni při vytváření vazby jednotlivé nitě osnovy oddělovat ručně. Nejen že takovýto postup je strašlivě zdlouhavý, ale také je mnohem vyšší pravděpodobnost, že člověk udělá chybu. To vedlo k tomu, že se začaly používat různé oddělovače nití, které se časem vyvinuly listy.

Horizontální tkalcovský stav:
Je stav, který má osnovu vedenou v horizontálním směru. Takovéto stavy jsou mnohem technicky složitější a tedy mladší než stavy vertikální. Tyto stavy se na našem území začaly používat ve 14. století. Díky tomuto převratu bylo možné začít stavy rozlišovat především podle počtu listů.

Rozdělení tkalcovských stavů podle počtu listů:
Čím více listů stav má, tím více druhů vazeb je na něm možné tkát. Pochopitelně tím složitější je jeho správné ovládání. Jako nejjednodušší je stav jedno-listový, který umožňoval oddělovat polovinu osnovních nití jedním nebo druhým směrem. Tento stav umožňoval tkát pouze plátno nebo jeho varianty. Bohužel tvoření prošlupu střídavě z obou stran osnovy je dost nevhodné, proto přibyl další list. Tkát na dvoulistovém stavu se dá stále jen plátno a jeho varianty, ale už je možné vytvářet prošlup jen z jedné strany osnovy, což je při práci mnohem výhodnější. Další stav je čtyř listový, který už umožňuje další druh vazby a to kepr a jeho varianty. Existovali i stavy složitější, například vytkávací žakárové stavy, na kterých se dá tkát atlas a jeho různé varianty. O těch ale na našem území nemáme zmínky, jen brokátech, damašcích nebo saténech, které se vyrábějí na těchto stavech a na naše území se dovážely jako cenný obchodní artikl.

Ale dost už obecné teorie, podívejme se do archeologických prací:
Při pohledu do archeologických prací (Heleny Březinové- textilní výroba v Českých zemích ve 13.-15. století) zjistíme, že valná většina dochovaných útržků, nebo jen otisků tkaniny vyráběné na území Čech je v plátnové vazbě, nebo méně často ve vazbě od plátna odvozené a to nejčastěji ve vazbě rypsové. Pro jiné, od plátna odvozené vazby, jako třeba panama jsem nenašel žádný konkrétní podklad. Výrazně menší procento tkanin je ve vazbě keprové. Pochopitelně existovala už i vazba atlasová, ale ta se u nás vyskytovala výhradně u dovozových tkanin z hedvábí. Pro jiné vazby jsem žádný podklad, ani zmínku o nich nenašel. Z toho soudím, že ostatní, v současné době běžně užívané vazby, jako je například tzv. Rybina, nebo známé vzory se čtvercovým motivem se na našem území nepoužívaly, nebo nebyly příliš rozšířené.
Vezmeme-li předešlý odstavec a trošku ho rozebereme po textilní a technické stránce, dojedeme nejspíše k závěru, že se, na našem území počátkem 14. Století, používaly především stavy dvoulistové, jak dokazují i další historické prameny (např. Egerton-obrázková kniha Mojžíšova 1360), výjimečně i čtyřlistové stavy, ale všechny využívaly hladkého návodu osnovy. Proto bych se při rekonstrukci dobových oděvů a textilních doplňků vyhnul moderním vazbám a použil „starou klasiku“. Ke konkrétnějšímu popisu jednotlivých vhodných vazeb, návodů a stavů se vrátím později.
Už víme, jak se tkalo, řekněme si tedy, z čeho se tkalo. Nejpoužívanějšími materiály byl len, konopí a kopřiva. Méně často to byla pro svou nákladnost vlna, výjimečně i bavlna, která se k nám už dovážela, ale používala se především ve směsi s lnem (jako tzv. barchan), nebo i v jiných směsích. Pochopitelně se dovážely látky z hedvábí, nebo hedvábné směsi. Máme zmínku o použití směs hedvábí-len nebo hedvábí a vlny. Dalšími ne příliš tradičními materiály byly třeba koňské žíně, které se využívaly pro svou vysokou pevnost především pro výrobu sítí. Dále třeba tenké kovové drátky například při krumplování (ozdobné vytkávání zlatými nebo stříbrnými drátky) a používaly se i mnohé další materiály.

Vhodné stavy:
Mluvíme-li o klasických tkalcovských stavech v souvislosti s touto datací, měli bychom zmínit poměrně velký převrat v tomto odvětví. Dříve používané stavy s vertikálně postavenou osnovou se začaly nahrazovat modernějšími a technicky dokonalejšími stavy s horizontálně postavenou osnovou a listy. Jednotlivé listy se ovládaly nožními pedály, což oproti archaičtějším stavům přineslo neuvěřitelné zrychlení výroby. Proto bych při rekonstrukci tehdejšího tkalcovství používal stavy buďto archaické vertikální pro chudší tkalcovnu, nebo domácí výrobu a stavy horizontální pro běžné tkalcovny. Doporučoval bych používat stavy dvoulistové (pro mnohonásobnou převahu pláten v nálezech) a při ztvárňování větší bohatší tkalcovny stav čtyřlistový.

Vhodné návody:
Návod osnovy je způsob, jakým je protažena osnova brdem a jakým systémem se bude při zdvihání a spouštění listů vytvářet prošlup. Vhodný návod je především hladký. To je nejjednodušší možný návod, který rovnoměrně rozmisťuje osnovu do brda. Při použití tohoto návodu je možné tkát plátnové a keprové vazby. Další návody, jako hrotové, nebo nepravidelné používat nedoporučuji, protože při jejich použití vznikají vazby, pro které jsem nenašel podložení.

Vhodné vazby:

Plátno je nejzákladnější a nejvhodnější vazbou. Dosáhneme jí zdviháním střídavě lichých a sudých nití osnovy. Tato vazba je pro rekonstrukci dobových textilií řekl bych nejvhodnější, protože je nejhojněji zastoupena v archeologických nálezech.
Ryps je další vazba, kterou doporučuji používat. Je možné tkát osnovní nebo útkový ryps. Vzniká stejným způsobem, jako plátno, rozdíl je v tom, že při tkaní vedle sebe ponecháváme dvě stejné nitě. Buď osnovní, nebo útkové. Na správně utkaném útkovém rypsu útkové nitě překrývají ty osnovní a naopak na rypsu osnovním jsou vidět především osnovní nitě.
Kepr je nejméně obvyklou vazbou, proto bych s ním při rekonstrukci oděvu docela šetřil. Máme ji dochovanou jen z hrstky archeologických nálezů, ale přesto se používala. Pro tkaní kepru je nutné mít už čtyřlistový stav. Chronologicky zdviháme jednotlivé listy, tím nám vznikne jakýsi zešikmený vzor, se kterým můžeme dále pracovat a vytvářet tak zrzne vzory jako například lomení či zesílení vzoru.

Ručně tkaná látka plátnové vazby; foto Pořešín

Vhodné materiály:

Len byl nejpoužívanější textilní materiál středověku. Před vlastním tkaním bylo potřeba len, stejně jako konopí nebo kopřivu: vypěstovat, sklidit, usušit, rozlámat, vyčesat a spříst. Nepředstavujme si obyčejné lněné textilie jako dnes dostupné lněné látky. Tloušťka používaných nití u prostých oděvů se pohybovala přibližně mezi polovinou až celým milimetrem. Jemnější látky mohli být vyrobeny klidně z nití o přibližném průměru třetiny milimetru, ale vlastní tkaní bylo velice zdlouhavé, tedy nákladné. Len má dobré mechanické vlastnosti, proto byl používán na výrobu stanů, plachet a dalších textilních výrobků. Oblečení vyrobené ze lnu bylo pevné, odolné a v horku chladilo.

Konopí bylo buďto domácí, které mělo silnější vlákna a používalo se především k výrobě hrubších tkanin, nebo konopí dovozové, který mělo vlákna tenčí a hodilo se tak k výrobě lehčích a jemnějších tkanin. Konopí na rozdíl od lnu nechladí, ale hřeje a je díky tomu vhodné na většinu oděvů i dalších textilních výrobků.
Kopřiva, byla spolu s lnem a konopím základním zdrojem rostlinných vláken pro textilní výrobu. Vlastnosti má podobné jako konopí, ale při jejím vyčesávání je nutné důsledně odstranit všechno pazdeří, jinak bude výsledná tkanina štípat. (a jako že teda fest)
Vhodně upravená zvířecí srst se používala taktéž. Zpracovávala se především ovčí vlna, ale pokud to bylo možné, využila se pro tyto účely i jiná srst. Ovčí vlna byla materiálem pro oděvy do nepříznivého počasí a to jak pro své skvělé izolační vlastnosti, tak i pro svou částečnou rezistenci proti vodě. Jednou z dalších jejích zajímavých vlastností je ta, že ačkoliv vlna do sebe absorbuje 15% vlhkosti, stálé zůstává na omak suchá a i v případě, že z ní do slova a do písmene crčí voda, stále je dobrým tepelným izolantem a hřeje. V dnešní době je vyzdvihován i fakt, že vlna není alergenem. Další dobrou vlastností vlny je plstnatění. Většina vlněných tkanin se dále zpracovávala (např. valchováním) a tím se jednotlivá vlákna mechanicky i chemicky narušila a velice pevně provázala do sebe a z obyčejné tkaniny se stávalo sukno, které mělo ještě lepší vlastnosti. Díky všem těmto skvělým vlastnostem byla vlna žádaným, ale také velice drahým materiálem.

Porovnání obyčejné látky a látky valchované; foto Pořešín

Jak je to s časem?
Závěrem ještě přidám pár svých postřehů a dedukcí, které se týkají časové náročnosti tkaní. S tkaním na vertikálním stavu nemám příliš velké zkušenosti. Zkoušel jsem to jen párkrát spíše ze zvědavosti a trvalo to strašlivou dobu. Utkání 10cm tkaniny o šířce cca 80cm z nitě o průměru přibližně jeden milimetr mi trvalo něco přes 8 hodin. Když budu tento čas brát jako čas absolutního laika a představím si, že zkušený tkadlec může udělat stejnou práci třeba jen za třetinovou dobu, pořád metr látky utká za přibližně 24hodin a to nepočítám zdržení při případné chybě. Ale to je spíše moje spekulace, máte-li s tkaním na vertikálním stavu bez listů zkušenosti, opravte prosím mé představy. Více se zabývám tkaním na čtyřlistovém vertikálním stavu. Používám útkovou jehlu (ne člunek) a jsem schopný tkát přibližně 1m za 3hodiny v takovém pohodlnějším tempu. Když opravdu jedu, jsem schopný stáhnout čas tak na 2:30cca. Což se mi zdá jako opravdu slušné zrychlení oproti vertikálnímu stavu.

Kolik taková tkanina stála?
Také s nákladností látek to asi nebude úplně jednoduché, bez ohledu na náklady na materiál (které rozhodně nebyli zanedbatelné) se musel tkadlec svojí prací uživit. Sice tkalci většinou patřili spíše k těm chudým vrstvám společnosti, ale přes to museli mít co jíst… Kolik tak mohla stát taková látka? No rozhodně to nebylo něco přebytečného k zahození. Přes to, že nějakou látku vlastnil každý, rozhodně bych při rekonstrukci dobového oděvu nepoužíval dnes běžně dostupné jemné látky. Protože přes to, že v tu dobu lidé byli schopní takovou tkaninu vyrobit, sotva kdo by si to mohl dovolit… Počítejme s tím, že čím jemnější látku tkáme, tím ji tkáme déle a tím je pochopitelně cennější. Utkáme-li 1m látky z nitě tlusté 1mm za 3hodiny a tloušťka nití v moderních látkách je v řádech desetin milimetru časová náročnost se nám i pětkrát zvýší. Například budeme-li používat nitě o tloušťce 0,2mm pak metr takové látky budeme tkát 15hodin, což může přibližně představovat jeden den práce a tím pádem i den živení mnohdy početné rodiny… Představíme-li si že při šířích, které se používaly, bylo na tuniku dospělého muže potřeba přibližně cca 5m látky, hodiny práce naskakují velice rychle…

Tento článek neberte prosím jako 100% pravdu, protože přes veškerou snahu je dílem člověka, který se problematiku tkalcovství i rekonstrukcí zabývá kratší dobu. Článek může obsahovat chyby nebo nepřesnosti, pokud nějaké objevíte, prosím, podložte své tvrzení konkrétními historickými podklady a pomozte mi tento článek a pohled na tkalcovství upřesnit.