Oproti dřívější době se štíty na počátku 14. století začaly zmenšovat. Tvar mandlového štítu již zcela vymizel. Na iluminacích jsou většinou vidět v rukách jízdy štíty tvaru sférického trojúhelníku, výjimečně i oválné štíty. Lehká pěchota nosila pravděpodobně nejčastěji pěstní štítky, štíty ve tvaru lichoběžníku nebo štít ve tvaru trojúhelníku, který měl však větší rozměry než ten, který nosila jízda. Pokud se jednalo o kopiníky nebo střelce, nemuseli mít štít vůbec.

Trojúhelníkové štíty se vyvinuly z mandlových štítů postupným zkracováním a úpravami tvaru.

Maciejowski bible polovina 13. století

Nevíme odkud a kdy do Českých zemí lichoběžníkové štíty přišly, domovskou zemí může být pravděpodobně Itálie nebo Německo.

Dalimilova kronika kolem roku 1330

Jízdní a pěchotní štít; foto Pořešín

 

U pěstního štítku, se již delší dobu uvažuje o tom, že sloužili spíše jako tréninkový či soubojový. Tuto domněnku vyvolávají iluminace, na kterých spolu zápasí dva bojovníci, právě s těmito štítky. Pěstní štítek nazývaný také někdy puklíř, však sloužil i jako ochrana pro vojáky s tyčovými zbraněmi nebo pro lučištníky, ani šlechta a vyšší stavy nezavrhují tyto štítky, na mnohých vyobrazeních vidíme, že šlechtic v civilu má u sebe tento štítek zavěšený na pochvě meče. Důvodem je osobní bezpečí nositele, pro nějž by bylo zbytečné nosit velký bitevní štít neustále u sebe. Pěstní štítek mu zaručoval přiměřenou ochranu na lovu či případné sebeobraně.

Codex Manesse 1310-40

Rekonstrukce puklíře; foto Pořešín