Největší rozvoj rytířské (světské) hudby započal ve Francii, která je charakteristická dvěma umělecky odlišnými oblastmi.

V severní Francii vznikaly spíše epické básně (potažmo písně), zpívalo se langue d'oïl neboli starofrancouzštinou. Dodnes se dochovalo na 4000 básní a 1400 melodií. Nejznámějšími umělci z této oblasti jsou Richard Lví Srdce nebo Adam de la Halle.

Na jihu Francie se zpívalo langue d’oc neboli okcitánštinou a akvitánštinou, dnes již mrtvými jazyky. Vznikala díla především lyrická a dochovalo se na 2600 básní a 260 melodií. Nejznámějšími trubadúry jsou vévoda akvitánský Guillaume IX., Giraut de Bornelh (tzv. Alba – Svítáníčka, Reis Glorios), Raimbault de Vaqueiras (Kalenda Maya) nebo Guillaume de Machaut.

Guillaume de Machaut působil i na českém území, proto si o něm povíme něco více. Uvádí se, že byl největším skladatelem své doby. Narodil se okolo roku 1300 a od roku 1323 byl zpočátku almužníkem, později notářem, sekretářem a diplomatem ve službách českého krále a lucemburského hraběte Jana Lucemburského. Byl Janovým oblíbeným společníkem a sám svůj obdiv k Janovi vyjádřil slovy: "Nebylo muže, toť jistá věc, jenž by byl dokonalejší ctnostmi, slovy i skutky…“ Krále doprovázel při mnoha diplomatických i vojenských cestách, včetně křížové výpravy do Litvy roku 1329. Někdy v době služby u Jana Lucemburského přijal Machaut kněžské svěcení a král mu zajistil mnohé církevní prebendy. Po králově smrti přešel do služeb jeho dcery Jitky Lucemburské. Zemřel jako kanovník remešské kapituly. Mezi jeho nejslavnější díla patří mše Nostre Dame (ke korunovaci Karla IV.). Dříve nebylo časté, že by skladatel zhudebnil celou mši, celé ordinarium, protože to bylo moc náročné. Většinou si skladatel vybral pouze část, kterou zhudebnil. Guillaume byl jeden z prvních, kdo zhudebnil celý cyklus.

Podobné slávě se těšil i minnesäng  německý, který byl samozřejmě úzce spjat i s českou kulturou. Do českých zemí minnesängery přivedl král Václav II., který i sám osobně působil na uměleckém poli, jak bylo zvykem. Královým učitelem byl Heinrich von Meißen, zvaný též Frauenlob, který je vyobrazen v Codexe Manesse (str. 399r). Nejznámějším umělcem v německém prostředí byl Walter von der Vogelweide, který je také vyobrazen v Codexe Manesse (str. 124r). Jeho dochované písně jsou Palästinalied, Under der Linden nebo Mayen Zeit.

Zajímavým tématem k diskusi je, jak to bylo s postavením světského hudebníka ve společnosti. Pravděpodobně se původně jednalo o chudé potulné muzikanty (žongléři, žakéři, minstrelové). Šlo o čistě světské hudebníky a dle některých názorů hudebníci s nástroji do kostelů ani nepatřili a je zcela možné, že byli na církevních půdách odmítáni. S postupem času se hudebníci dostávají na šlechtické dvory a páni si muzikanty začínají vydržovat (truvéři, trubadúři, minnesängři) a chlubí se dokonce, kdo má lepšího muzikanta.

Co se počtu týče, rozhodně nešlo o velká uskupení, protože by nebyli pravděpodobně dostatečně zaplaceni. Šlo tedy o menší skupinky kolem pěti lidí – lze vidět např. v Codex Manesse (str. 13r dole) – nebo jednotlivce, který se sám mohl nebo nemusel doprovodit na nástroj.