Hudba středověku byla postavena na biblických a náboženských textech a byla tedy v rámci Evropy ovlivněna silně křesťansky.

Křesťanský zpěv měl zprvu dvě větve. Řeckobyzantský chorál, posléze např. větev pravoslavných, zpívaný v řeči slovanských národů a řeckokatolický chorál zpívaný v latině, který měl různé druhy (římský, milánský, starogalikánský, ambrosiánský, mosarabský,…). Na konci 6. století dal papež Gregor I. vzniknout tzv. gregoriánskému chorálu. Zpívalo se pouze latinsky, pouze muži a pouze jednohlas - unisono. Žádné nástroje, žádné druhé hlasy a doprovod. Byla to neperiodická melodie, klidná a umírněná, bez technických obtíží a intervalových skoků v melodii. Důležitost vkládali hlavně na text. Zpočátku se zpívalo zpěvem antifonickým. To znamenalo, že jeden předzpěvák zazpíval a ostatní ho pak následovali a zpívali všichni sborem. Takto se střídali. Užívalo se zde církevních stupnic.

Začala také vznikat první hudební forma – mše. Jde o cyklus bohoslužebných zpěvů, který byl přístupný veřejnosti na rozdíl od podobné formy – officia. Mše se skládala ze zpěvů stálých (ordinarium) a proměnných (proprium). Ordinarium se zpívalo stejně při každé mši. Má známé části, které se používají dodnes.

Kyrie eleison - Pane smiluj se

Gloria - Sláva!

Credo - Věřím

Sanctus - Svatý

Benedicut - Požehnaný

Agnus Dei - Beránku Boží

V případě propria se každý zpěv se vztahoval k aktuálním svátkům (Velikonoce, Vánoce,…) a byl zde tedy určitý text přímo k dané události.

Officium neboli kanonické hodinky byla mše pouze pro kanovníky, kněze, novice, kleriky a případně úzkou odbornou společnost. Obsahovala osm bohoslužeb rozdělených do celého dne.

Matutino - ve 3 ráno

Laudes - za úsvitu

Prima - před úplným rozedněním

Tertia - kolem 9 dopoledne

Sexta - poledne

Nona - 2-3 hod odpoledne

Nespirae (nešpory) – před západem slunce

Completarium – poslední před spaním