Vývoj hrncové přilby byl ukončen zhruba v 30. letech 13. století. V tomto období tvoří přilbu válec snýtovaný z několika plátů, jehož stěny spadaly kolmo dolů, nebo se ve směru dolů rozšiřovaly. Přední stěna často tvořila v místě osy obličeje hranu, která vybíhala do výše očí šikmo vpřed, lomila se a sestupovala k bradě kolmo dolů nebo šikmo vzad. Dolní okraj byl zešikmen a sledoval linii hlavy od zátylku k bradě. Přední část přilby, která byla nejvíce vystavena zásahům zbraní, byla zesílena přinýtovaným kovovým pásem. Někdy tento pás vybíhal ve dvě ramena jakéhosi kříže ve výši očí a zesiloval obrubu průzorů přilby. Tento pás mohl být zdoben zlacením. Temeno přilby bylo v prvních fázích vývoje ploché.  Hrncová přilba se nasazovala přes kapuci ochranného odění a její tíhu nesla bojovníkova hlava. Přilba dostatečně chránila hlavu bojovníka před údery zbraní. Vetší množství silných úderů však mohlo způsobit otřes mozku, proto se pro snížení možnosti vzniku tohoto zranění nosila pod drátěnou kapucou vycpávaná čapka, která minimalizovala tyto otřesy.

Maciejowski bible polovina 13.století